Jsme opravdu trosečníky v nekonečném pustém a mrtvém Vesmíru? Navíc jsme se tu nejspíše ocitli nějakým vesmírným nedopatřením, odsouzeni k věčnému boji o přežití jedince i jeho druhu?
Není nakonec každé jednotlivé ego takovým osamělým trosečníkem uprostřed nesmyslného chaosu? Možná ale existuje i jiný stav bytí - společný. V jednotě, harmonii, lásce, klidu a Tichosti...