Pohled do historie vinařského umění na Mělníku
Miroslav Kořenář
„Bořivoj měl též manželku, jménem Ludmilu, dceru Slavibora, knížete ze země slovanské, jež za starodávna slula Pšov, nyní od mladších podle hradu nedávno vystavěného Mělnickem sluje,“ vypravuje, už skoro před tisícem let, první kronikář, mnich Kristián.
V Čechách rané křesťanství (šířené prvním křesťanským panovníkem Bořivojem a jeho manželkou Ludmilou) potřebovalo víno k liturgickým obřadům. Byla to tedy především církev, která zakládala a napomáhala rozšiřování vinic (kupř. cisterciáci v Žernosekách r. 1251). O vnuku Ludmilině, knížeti Václavovi, Kristián pokračuje:
„Též na vinici pospíchával, hrozny česal a vlastníma rukama vytlačoval, do džbánu naléval a k svaté oběti uchovával.“
Archeologický průzkum prokázal, že v Mělníku se prý pěstovala vinná réva už na úsvitu českých dějin v 9. století. Během záchranném výzkumu při revitalizaci městského jádra bylo totiž objeveno semeno vinné révy a plevel, který roste na vinohradech.
Víno, tedy zkvašený nápoj z plodů vinné révy, se dostával na sklonku pravěku ze starověkého středomoří na sever Evropy jako luxusní zboží. Odlišoval skupinu „horních deseti tisíc“ od pijáků piva a medoviny. Spolu s římskými výboji se šířilo i pěstování révy zhruba od dnešní Francie po Maďarsko a v polovině 1. tisíciletí nového letopočtu se stávalo stále běžnějším produktem místních pěstitelů.
Spolu s postupem Římské říše se šířilo následně i pěstování révy do oblasti provincií, zhruba od dnešní Francie po Maďarsko a v polovině 1. tisíciletí nového letopočtu se stávalo stále běžnějším produktem místních pěstitelů. O půl tisíciletí později už evropská terminologie zná několik odrůd révy, slučovaných do dvou skupin – francká (západní) a hunská (míněno „maďarská“, jihovýchodní). Na jižní Moravě se víno pěstovalo zřejmě již v 8. století. Moravský kníže Svatopluk daroval sud výborného moravského vína knížeti Bořivojovi a jeho ženě Ludmile k oslavě narození jejich syna Spytihněva (asi r. 872). Bořivoj a Ludmila zakládají údajně první vinici v Čechách na jihozápadních svazích Cecemínského hřbetu (mezi obcemi Nedomice a Dřísy). Mohlo jít o dvě skupiny odrůd heunisch a frankisch. Tyto staré francké odrůdy prosazoval francký král Karel I. Veliký, od r. 800 (25.12.) též římský císař (vláda 768-814). Při šíření křesťanství se dostaly právě na Moravu. Další odrůdy byly přiváženy hlavně z Rakous (jednalo se pravděpodobně o vysoce kvalitní odrůdu Veltlínské červené (Tarant červený). Vzhledem k bujnému růstu a vysoké plodnost byla odrůda Heunisch stále oblíbená a stala se nejrozšířenější ve střední Evropě (pozn.: Souvislost pěstování vína a křesťanství: v severní Evropě údajně místní duchovní žádali, aby mohli pro liturgické účely užívat místní vína ovocná, církev to však nepovolila).
Z kostelů se víno postupně přemísťovalo na královské a knížecí tabule a do hodovních síní šlechticů, později pak do měšťanských domů i lidových krčem.
Pozn.: ve vládnoucích a vyšších společenských vrstvách v antickém Římě (nobiles) patřilo ke společenskému bontonu pít víno ředěné. Používala se pro tyto účely vlažná voda (!) a ovocné šťávy, nejčastěji šťáva datlová. Neředěné, čisté víno konzumovali vojáci, gladiátoři a řadoví občané (plebs).
Největší posun nastal r. 1351, kdy Karel IV. nechal přivézt do Čech typické burgundské odrůdy, které pil v mládí na francouzském dvoře a na které byl patrně zvyklý. U nás se nazývaly „roučí“ (rouge = franc. červený). Patrně se jednalo o Mlynářku (odrůda je sice známá v pěstování více než 400 let, ale někteří ampelografové ji považují za mutaci Pinot noir), asi Rulandské modré, příp. i Jakubské. Z Francie též povolal vinaře, aby zavedli jejich pěstování. Na ochranu mělnických vinic zřídil r. 1357 zvláštní úřad „perkmistra hor viničných“. V témže roce údajně český král a od r. 1355 císař římský Mělník osobně navštívil. Zajímavé je, že nařízení o zakládání vinic pro Prahu vydává až r. 1358.
Pozn.: Bílé odrůdy byly dovezeny z oblasti francouzské Champagne a z údolí řeky Rýna. Víno vyrobené z těchto odrůd bylo tak kvalitní, že se dováželo na královskou tabuli a do hodovních síní šlechticů. Pro naše předky bylo známé pod pojmem „prynč“ (vin de prince = franc. knížecí víno, popř. lat. vinum principale).
Další rozkvět pěstování vína nastal až po morové epidemii (přelom 14. a 15. stol.) a po válečných letech (doba husitská a česko-uherské války). Velkou pohromou byla hlavně třicetiletá válka a dlouhodobě mimořádně nevlídné počasí. Koncem 17. století vznikají sklepní osady a pronikají další odrůdy: Hedvábné zelené (Malvazské zelené), později Portugalské šedé (Rané šedé). Vinařům je dáno právo svobodného šenku a začíná obnova venkovských vinic. V 18. stol. dochází již k prvnímu šlechtění vína a císař Josef II. (vláda 1780-1790) vydává nový viničný řád.
Pěstování vína na Mělníku lze tedy rozdělit do tří etap:
- etapa spojená s příchodem křesťanství, 2. etapa spojená s počinem Karla IV., jenž nechal nahradit moravskou révu révou burgundskou a 3. etapa lobkowiczká, která zachránila roztříštěné mělnické vinařství před dovozem levných cizích vín.
Dne 16. září 1753 se poslední dědička mělnického panství Marie Lidmila Josefa, hraběnka Černínová, provdala za Antonína Augusta Josefa, knížete z Lobkowicz. Lobkowiczům bylo jasné, že zdejší půda, poloha a podnebí jsou vhodné pro pěstování vinné révy, zejména červených odrůd burgundských. S jejich rodem je spojeno velké přikupování vinic nebo jejich získávání do dlouhodobého pronájmu. Za všechny stojí za zmínku odkoupení konkurenčního vinařství J. O. Viktorina Jiřím Kristiánem (1907-1932). Jednalo se o 8,5 ha vinic a nové nadzemní sklepy v Rybářích. Jeho dědeček, též Jiří Kristián (1835-1908), se zasloužil o současný typický vzhled Mělníka založením vinice nazvané Sv. Ludmila (1895) na do té doby pusté stráni pod zámkem.
Počínaje 1. lednem 1933 dosáhlo mělnické lobkowiczké vinařství po dalším pronájmu vinice paní Marie Neumannové-Žilkové úhrnnou výměru 135 ha a svými značkami vín, sektem Château Mělník, Ludmilou, tramínem a ryzlinkem světoznámou pověst.
Znárodňovacími dekrety byl v roce 1948 Lobkowiczům zabaven mělnický zámek a veškerý další majetek. Vinice a výrobu vína převzal Státní statek Mělník. Po pádu komunistického režimu byl majetek roku 1992 rodu Lobkowiczů vrácen.
Pozn. z historie:
Víno pravděpodobně provází lidstvo od nepaměti. Nálezy fosilií jsou staré více než 40 mil. let. Zdá se, že plané plody vinné révy sbíral a konzumoval už člověk v mladší době kamenné. O tom, že bobulky občas někde zkvasily a onen člověk je okusil, netřeba spekulovat. A kdo jednou okusí…
Nejstarší doklady o výrobě vína se datují do období cca 10 000 let př. n. l. Turecko, Sýrie a také Gruzie. V oblasti Zakavkazu a Mezopotámie s jistotou cíleně pěstovali víno už před 8 000 lety. Obchod s vínem mezi Mezopotámií a Egyptem je doložen před 2700 lety. Nástěnné i jiné malby nám daly možnost rekonstruovat postupy výroby a způsob používání. Egypťané například používali nádoby s keramickými uzávěry zdobené pečetěmi. Víno se pilo z hliněných číší, zvířecích rohů nebo kožených vaků. Vyšší vrstvy popíjely víno ze skleněných číší už v době faraonů.
Postupně si vinnou révu a způsoby zpracování osvojovali i další národy a víno postupovalo světem.
Předpokládá se, že vinnou révu k nám ve 3. stol. přivezli římští vojáci. K opravdovému rozšíření pěstování vína na našem území došlo v období Velkomoravské říše v 9. – 10. století, za kněžny Libuše a sv. Václava, který se také stal patronem vinařů.
Pěstování vína bylo vždy sešněrováno různými pravidly (např. pravidlo korintského řádu) a královskými nařízeními. Nad nimi bděl perkmistr (hor viničných), který býval členem městské rady.
Velký rozkvět vinařství zažilo za vlády Karla IV. Nechal dovézt révu z Burgundska a Rakouska. Zakládal městské vinice kolem Prahy, Karlštejna a Mělníku. Pozdější neklid husitských válek, a hlavně 30-ti letá válka, vinicím moc nepřály. Mnoho jich bylo zničeno a vinařství bylo téměř v úpadku, který trval téměř 100 let. Svým dílem k tomu přispívá i velký rozmach pivovarnictví. Nákaza révokazem v roce 1860 tuto pohromu dokonává. Jsou zničeny vinice v celé Evropě. Netřeba spekulovat jak vinicím „pomohla“ 1. světová válka.
O pobytu Karla IV. ve městě žádné záznamy z jeho doby nejsou. Mělnický archivář Josef Stáhlík se domníval, že Karel IV. navštívil Mělník v roce 1351, stejně jako Ludvík Böhm, který ve své vlastivědné encyklopedii z roku 1892 nepochyboval o králově návštěvě, při níž prý vladař rozpoznal příhodné vlastnosti mělnických strání a nařídil dovezení burgundské révy. Jde však otvrzení, které nelze středověkými dokumenty doložit. Víme ale, že v roce 1348, ve slavném roce, kdy založil univerzitu, nařídil Karel IV. zakládání již zmíněných vinic kolem Prahy a Karlštejna. A skutečně pro tento účel nechal přivézt révu z Rakous (viz výše). Zásluha Karla IV. o zvelebení odrůdové skladby vinné révy doplněním o burgundské, známé dodnes z místních vinic, je podle místního historika tradicí hodnou důvěry. Stejně hezkou domněnkou je pro Mělník možnost, že král s Buškem z Velhartic svého času, stejně jako v pozdější Nerudově Romanci o Karlu IV., popíjeli víno z hroznů, které dozrály na svazích mělnických vinic. Nerudovy verše pravděpodobně vycházejí z motivu zvláštní zkušenosti Karla IV., zmíněné v jeho životopise Vita Caroli.
Obnova vinohradnictví u nás nastává ve třicátých letech 20. stol. Zvětšuje se rozsah vinic, ten ale bohužel už nikdy nedosáhl rozsahu vinic z období vlády Jagellonců, kdy se hospodařilo na 22 000 ha. Na přelomu 19. – 20. stol. se v tzv. pomocných školkách snaží odborníci vypěstovat odolnější odrůdy révy. Bylo dosaženo mnoho úspěchů. Kontinuitu tohoto snažení dočasně zabrzdila 2. světová válka. Šlechtění a křížení různých druhů vín spolu s nadšením drobných i větších pěstitelů přináší úspěchy a zlepšení kvality českých a moravských vín.
Období po roce 1948 bohužel upřednostňuje kvantitu před kvalitou.
K nápravě a renesanci vinařského řemesla na Mělníku došlo až po návratu k demokracii po roce 1989. O jeho rozvoj v současné době pečuje řada místních vinařů i spolek Mělnický košt, který pravidelně organizuje degustační slavnosti, jimiž jsou na jaře Vinná noc a v srpnu Mělnický košt.
Mělnická vína jsou pravidelně oceňována ve vinařských soutěžích a výstavách, a to nejen vína z velkých renomovaných vinařských podniků. Přibývá také úspěšných lokálních malovinařů, jejichž produkce je významným obohacením mělnického sortimentu. Dochází také k obnově mnoha zpustlých vinic. Vysoký a stále stoupající zájem o kvalitní vína lokálního původu tak představuje pro Mělník záruku, že bude i do budoucna znám jako město vína, vinic a vinařů.
Známá historická česká vinařství:
Sklepy knížete Lobkowicze Mělník
Sklepy knížete Lobkowicze Roudnice nad Labem
Sklepy hraběte Nostitze Velké Žernoseky
Sklepy knížete Schwarzenberga Lovosice