Poznámky ke geologickým dějinám Polabské nížiny
Miroslav Kořenář
Dějiny Polabské nížiny jsou součástí geologických dějin Českého masívu. Stejně jako celý Český masív byla Polabská nížina v průběhu éry druhohor (mezozoika, perioda křída) a třetihor (přesněji period paleogénu a neogénu éry kenozoika) několikrát dnem průtočného sladkovodního jezera. Geologové však užívají výrazu (kupř. pro druhohorní jezero) křídové moře. Toto jezero se začalo napouštět na začátku křídy před 145 mil. let, zvolna začalo ustupovat směrem k severu k průrvě „Porta Bohemica“ na konci druhohor, tedy na začátku třetihor, před cca 67 (65) mil. let. Oblast Českého masívu se totiž začala v pravidelných kolísavých rytmech zdvíhat. Po 40-42 mil. let, před 25 mil. let, byla již z největší částí souší. Po dobu existence zmíněného jezera se na jeho dně usadila mohutná pískovco-opuková vrstva. V průběhu mladších třetihor byly usazené horniny vlivem tehdejšího tropického podnebí (sluneční záření, vydatné deště) chemicky rozkládány. Odolný byl pouze křemen, z jehož drobných zrníček vznikal písek, z těch větších valounky. Všudypřítomné železo se vlivem slunečního záření měnilo v oxid železitý (hematit, dříve krevel) a zbarvovalo pouště mezi mladotřetihorními jezery (viz dále) a na úpatí pohraničních hor do rudočervena.
Klidný vývoj v mladších třetihorách se poměrně zdramatizoval. Došlo k oživení pohybu na podkrušnohorském zlomu, zdvih Krušných hor se zrychlil. Tyto pohyby byly doprovázeny zemětřeseními a nejdříve mírnou, později intenzivní sopečnou činností. Vzniklo tak České středohoří, Doupovské hory a v oblasti soutoku Labe s Vltavou mohutný stratovulkán – Říp. Obzvláště Mělničany bude jistě zajímat i v tomto období vznik menších sopek: Velký a Malý Chloumek, Jenišovická hůrka (mezi Býkví a Jenišovicemi), Záboří na Turbovickém hřbetu a Kopeč (mezi Kralupy nad Vltavou a Neratovicemi).
Sopky vyvrhovaly sopečné bomby, strusku, popel, lapilli (sopečná struska, škvára). Tento materiál se ukládal v okolí sopek. Sopečná činnost se ve druhé polovině mladších třetihor zmírňovala, rušivé síly (vítr, voda) postupně drobily nejen uložené sedimenty, ale modelovaly i tvary hor. Vlivem této činnosti kupř. z mohutné kuželovité sopky Řípu, než postupně nabyl svého nynějšího zvonovitého tvaru, zbyla jen vysoká, štíhlá homole. Zaoblovaly se i další sopky a malé „vulkánky“, takže při pohledu severozápadním směrem z vyhlídky za mělnickým zámkem můžeme obdivovat „pralinky“ Českého středohoří.
Postupné zdvihání Českého masívu zvyšovalo výmolnou a unášecí sílu řek. Za 10 mil. let po skončení nejbouřlivější vulkanické činnosti byly tak rozrušeny a vodami ze středních Čech odplaveny třetihorní a druhohorní vrstvy o mocnosti 180(!) metrů. Návštěvníci mělnického podzemí procházející přístupovou chodbou k středověké studni mohou tak obdivovat vrstvy turonských*) vápenných pískovců. Tyto sedimenty pocházejí právě z výše zmíněného křídového jezera. Mělnický pahorek, jak je zřejmé, je tedy jedním z reliktů jeho původně jednolitého dna.
Ke konci mladších třetihor (mladšího miocénu) byly celé střední Čechy (vlivem opožďování výzdvihu kotlin uprostřed Českého masívu) znovu zality vodami tzv. Kobyliského jezera. Řeky Labe a Vltava**) přinášely valounky křemitých hornin z celých východních a jižních Čech. V nadloží jeho dna se ukládaly usazeniny vltavínonosného přívalu***) do dna tzv. Ladevského jezera (viz Ládví) z nejmladších třetihor (pliocén, před 2,58 mil. let). Z vod tohoto jezera čněla pouze vysoká strmá homole Řípu.
Právě do nejstarších čtvrtohor (pleistocénu, alpinské zalednění donau 1,2,3) jsou datována tři ústupová stadia Podřipského jezera. Zdvih Českého masívu neustával i v dalším období, takže jezero ustoupilo až na území Podřipska. Po jeho dalším ústupu se Říp, obklopený říčně jezerními štěrkopísky, které sahaly až k jeho strmému úpatí, octl zcela na souši. K naplaveninám se přimísila denudovaná napadaná suť z hory a vytvořila kolem Řípu stále se rozšiřující obrubu, jeho typické úpatí, znatelné dodnes. Tehdy se také poprvé mohli k Řípu přiblížit dosud přesně neurčení předchůdci člověka heidelberského.+)
V tomto období měla Vltava ne jeden, ale dva soutoky s Labem. V oblasti obce Ledčice (cca 5 kilometrů jižně od Řípu) bylo totiž rozvodí na západní a východní rameno. Západní rameno obtékalo Říp na jeho západní straně směrem na Přestavlky (přibralo vody tzv. Brozanky, předchůdkyně dolního toku Ohře) a u Lovosic se vlévalo do Labe. Rameno východní teklo na opačné straně Řípu směrem na Ctiněves a do Labe se vlévalo u Bechlína. Když Vltava západní rameno opustila, její východní soutok ustupoval jižním směrem k Mělníku.
Poslední stadium Podřipského jezera spadá do starších čvtrtohor (spodní pleistocén 1,806–0,781 mil. let). Vzniklo jako jezero příledovcové, hrazené nordickým kontinentálním ledovcem (alpinské zalednění günz 2). Voda nejdříve zatopila říční údolí a postupně od severní poloviny Čech se pod vodou ocitla velká oblast kolem Řípu. Čedičová hora se vypínala z vod přibližně uprostřed tohoto jezera. Nad rozsáhlou vodní hladinu vyčnívaly i některé ploché ostrovy tvořené usazeninami z předchozího stadia Podřipského jezera. Pokrývala je travnatá step, kde našlo domov množství ptactva a drobných savců (větší lovná zvěř odešla do příhodnějších končin, kam ji následoval i pravěký lovec). Do pohoří již vyhaslých sopek Českého středohoří jezero zasahovalo četnými zálivy a vytvořilo tak čarokrásnou, okouzlující krajinu.
Na začátku druhé doby meziledové (günz/mindel, před 781 000 let) začal pevninský ledovec ustupovat nazpět do Skandinávie. Uvolňoval tím cestu labským vodám a hladina příledovcového Podřipského jezera se začala snižovat. Řeky se vracely do svých původních koryt. Vzniklá souš dále přilákala ptactvo, zvěř a z blízkých sídlišť i pravěkého člověka++). Do kraje, jehož dominantou je majestátní Říp, se jezero již nikdy nevrátilo. Potopa podřipského světa skončila.
Vysvětlivky:
*) Třetí a poslední periodou éry druhohor je křída. Dělí se na dvě epochy: starší a mladší. Mladší křída se dále rozpadá do šesti stupňů (věků): cenoman, turon, coniac, santon, campan, maastricht). Je tedy opět zřejmé, že usazeniny z mladších stupňů (coniac, santon, campan, maastricht) byly odplaveny, zatímco cenomanské a starší sedimenty (ze starší křídy) se nacházejí pod městem.
**) Vltava (zde lépe Miovltava) původně tekla z oblasti svého prameniště jižním směrem, vlévala se do Dunaje (odváděla tak svoje vody do jezera, které bylo zárodkem budoucího Černého moře). Při Hercynském (variském) vrásnění (před 390–310 mil. let) v prvohorách (periody devonu a karbonu) byla vyzdvižena Šumava a Vltavě tak zahradila cestu. Řeka se potom otočila k severu, do centrální oblasti Českého masívu.
***) Záhadný zdroj vltavínového (též skleněného) deště do jihočeských jezer je dosud předmětem výzkumů badatelů z celého světa. Jeho dopad byl provázen mohutnou tlakovou vlnou, požáry a lijáky. Do jisté míry je vědci přirovnáván dopadu dosud také záhadného tunguského tělesa (meteoritu?) v r. 1908. Tlaková vlna vymrštila obrovské spousty vod, které se jako katastrofický příval přehnaly Pražskou kotlinou mezi Ládvím a Čimickým hřbetem, pod Řípem a Českou branou na sever do okolí Drážďan. Vodní spousty strhávaly do proudu vše, co jim stálo v cestě, a tak se do sedla mezi Ládvím a Čimickým hřbetem dostaly až šedesáticentimetrové(!) bloky hornin z jižních Čech. S nimi i zmíněné vltavíny.
Pozn.: vltavín (též moldavit) je označení pro tektit, který byl objeven v jižních Čechách v oblastech kolem řeky Vltavy.
+) Člověk heidelberský (Homo heidelbergensis), pojmenován podle university v Heidelbergu, žil před 600 – 250 tis. lety (někdy se rozptyl zvětšuje na 700 – 200 tisíc). Podle některých vědců se jedná o nový lidský druh, podle dalších je to nejstarší forma druhu Homo sapiens.
++) Břehy prastarých řek, které se pozvolna vynořovaly z ustupujícího příledovcového jezera, záhy osídlil heidelberský člověk (Homo erectus heidelbergensis). První kosterní pozůstatky tohoto člověka byly nalezeny v Maueru u Heidelbergu v západním Německu, ale teprve nálezy prastarých kamenných výrobků z křemenných a křemencových valounů, objevené poprvé v Čechách na Podřipsku, vedly k poznání materiální kultury heidelbergienu.
Prameny:
Říp, hora v jezeru, RNDr. Karel Žebera, DrSc., akad. malíř Jiří Mikula, vyd. PANORAMA, Praha 1982
Pravěké obludárium, Bořivoj Záruba, Jan Sovák, vyd. Reader´s Digest Výběr, Praha 2009