V roce 1348 vypůjčil ve Slezské Středě královský kancléř Jan ze Středy pro Karla IV. velkou sumu peněz od Žida Mošeho, kterému dal do zástavy velký zlatý poklad. Poklad byl pravděpodobně zakopán v roce 1349, kdy v Evropě vypukl mor, z kterého byli obviněni Židé. Českému království se morová nákaza vyhnula, přesto ve Vratislavi propukl pogrom a mnoho Židů bylo vyvražděno. Nenávist proti Židům ve Slezské Středě vypukla v roce 1362, kdy byli vyhnáni z města. Při bourání židovské čtvrti byl nalezen soubor středověkých zlatých předmětů: spony, prsteny, benátské a florentské zlaťáky. Důkladně byla prozkoumána vyvezená suť a zemina a na světlo světa se vrátily kdysi ukryté poklady českých králů.
Největší atrakcí polského objevu století je nádherná zlatá koruna s osmdesáti šesti drahými kameny a šestadvaceti perlami. Výrazným dekorem vzácného díla jsou figurky orlů, které v zobácích drží zlaté prsteny. Prý jde o starý byzantský symbol dobré věštby, která má zabezpečit spravedlivou a štědrou vládu v království. Zlatá křídla orlů jsou zdobena safíry a spinely, jejich oči jsou z červených rubínů.
Podle názoru odborníků byla koruna ve 14. století určena pro korunovace českých královen a soudě podle různých oprav se asi často používala. Zřejmě ji na své hlavě kdysi měla Eliška Rejčka, Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského, i Blanka z Valois, kterou si vzal Karel IV. Není však vůbec jisté, zda zlatnické veledílo, pečlivě restaurované polskými konzervátory, vzniklo původně na objednávku českých panovníků. Do Prahy se královská koruna možná dostala až druhotně a před tím mohla být jako svatební korunovační insignie používána císařským rodem Štaufů, kteří orla či orlici měli ve svém znaku a vehementně je uplatňovali při výzdobě svých uměleckých děl.
Vystavena je v Polsku, do Čech se vrátila jen nakrátko v roce 2010 na výstavu Královský sňatek, věnovanou sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou.

Ani druhá známá koruna českých královen se nenachází na našem území, ale v německém Mnichově.
Dámskou korunu nechal vyrobit Karel IV. pro svoji poslední manželku Elišku (nebo též Alžbětu) Pomořanskou, protože původní koruna českých královen, zastavená v době nedostatku peněz v královské pokladnici u židovského finančníka ve Slezsku, se ztratila.
Jako součást věna ji pak dostala jejich dcera, princezna Anna Česká, která se provdala do Anglie. Po její smrti v roce 1394 korunu uchovával její manžel, anglický král Richard II. Plantagenet. Tato koruna je nejstarší dochovanou anglickou korunou. Koruna se dostala do Německa v roce 1402 jako věno anglické princezny Blanky z Lancasteru, dcery krále Jindřicha IV., která s provdala za falckého kurfiřta Ludvíka III. Falckého. Právě podle ní bývá koruna nazývána koruna královny Blanky.