Živý veřejný přednes z díla velkého mělnického básníka Oldřicha Wenzla, člena surrealistické skupiny Ra, v rámci projektu Žlutý ostrov v podání členů DS Nové divadlo Mělník.

Po vydání první sbírky se Wenzlovo dílo stalo populárním mj. i díky řadě inscenací divadel malých forem a poetických scén: A já tak dlouho budu psáti básně, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu (1964, Takzvané divadlo poezie, sc. Radim Vašinka), Koncepce 692 (1967, Malé divadlo hudby Brno, sc. Pavel Řezníček), Dost už o tom všem (1972, Viola, sc. Jan Lorman), Rozházené kopretiny (1975, Divadlo Orfeus, sc. Radim Vašinka), Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád (1980, Divadlo Orfeus, sc. Radim Vašinka), 11. večer pro mé přátele (1983, Malé divadlo v Ústí nad labem),Oldřich Wenzl (1987, Divadlo Protoč, Praha), Oldřich Wenzl (1987, Divadlo poezie, Teplice), Pohodlný život Oldřicha Wenzla aneb několik básní k dennímu použití (1989, Divadlo hudby, Olomouc). Wenzlovy básně byly zařazeny do samizdatových sborníků Zima (1973, ed. L. Kundera), Volné sebrání 2 (1974, ed. L. Kundera), Ještě léto (1974, ed. L. Kundera), Konec obelisku (1978, ed. Ondřej Fibich), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Briti). Knižně debutoval až v 60. letech rozšířenou podobou básnické sbírky Yehudi Menuhin (v původní podobě 1947 připravené k vydání v edici Ra) a hned se představil jako básník, podávající nezvykle koncizní a vyhraněnou výpověď o člověku a životě, určovaném deformací soukromé i společenské reality. Wenzlovy imaginativní záznamy běžných životních situací a pocitů sahají od lyrických popisů a reflexí, které často mají charakter lakonické mystifikující zpovědi, po epičtěji pojaté miniaturní konfese a portréty, výrazněji zastoupené zvláště v poslední, samostatně nevydané sbírce Dvanáct poledních úderů (v souboru Veškerá poezie). V počátcích básníkův specifický rukopis odkazoval k poetice Paula Éluarda; asociativní shluky automatických představ, mající nezřídka meditativní charakter, jsou však zcivilňovány svou vzájemnou konstelací, užitím banálních hovorových obratů i ustálených klišé, humorně sarkastickým nadhledem a ironicky absurdními pointami.