Přijďte dnes od 15.00 do Regionálního muzea Mělník pomoci vynést Moranu z města, aby konečně mohlo přijít jaro. Už je nejvyšší čas, co říkáte? 🙂
Původ zvyku je hluboce předkřesťanský, byl to obřad, který znamenal vynesení zimy a smrti a začátek nového života, oslavy ústupu zimy a vítání jara a probouzející se přírody, víra v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat. Lidé už určitě měli dost zimy, těšili se na jaro, oslavovali blížící se léto a budoucí úrodu. Symboly smrti představují vyfouknutá prázdná vajíčka a vymlácená sláma, figurína, představující smrt, byla určena k rituálnímu zničení. Zelený proutek nebo stromek představoval vegetaci a životní vitalitu.
Ze vsi se vynášela smrt/zima – jejíž bohyní byla mytologická Morana, zosobňující smrt, nemoci, bídu. Morena. Zima/Smrt/Morena byla znázorněna slaměnou figurínou ženy, byla oděná do ženských šatů, slavnostně ověnčená hadříky a stužkami, na hlavě šátek, nastrčená na vysokou tyč. Na krku mívala náhrdelník z vyfouknutých vajíček, symbolu smrti (z prázdného vajíčka nemůže nic živého vzejít). Říkalo se jí různě, Smrt, Smrtka, Smrťák, Smrťolka, Smrťholka, Morena, Morana, Mařena, Mařana, Mořena… Ve Slezsku bylo zvykem mít figuríny dvě – Mařenu a Mařocha, mužskou podobu smrti, ve východních Čechách s názvy Smrťačka a Smrťák.
Mládež nebo děti ji za obřadních písní vynášeli za ves a tam ji (někde po odstrojení) hodili do řeky nebo do potoka (očistná síla živlu vody), upálili (živel ohně se stejnou očistnou mocí), někde ji zahrabali ji, hodili ze skály nebo roztrhali.
Pokud Mařenu vynášela odrostlejší mládež, vzájemně se pohostila. Na Zábřežsku chodívala děvčata po dědině už týden před Smrtnou nedělí a prosila o trochu hrachu na pučálku, nejdůležitější pokrm na hostině po vynesení smrti. Děvčata připravila pro chlapce pučálku, oni je zase počastovali kořalkou.
Zpět se vraceli s „lítem“ – zeleným máječkem, májíčkem, mojičkem, malým zeleným stromkem (nejčastěji mladou břízkou, smrčkem) nebo větvičkami, symbolem nového života a jara, ověnčenými různými ozdobami, pestrými papírovými věnci, kytičkami, obrázky svatých, různobarevnými pentličkami, bílými nebo barevnými vejdumky. Někde si pak májíček rozstříhali a každý si přinesl kousek domů na památku, někde se ozdoby uchovávaly a v květnu pak se ozdobné růžičky z líta přivazovaly na májku.
Na východní Moravě vynášejí „Mařenu“ v neděli Smrtnou a „Nové léto“ přinášejí až příští neděli.
Za hlasitého prozpěvování s „lítem“ chodili od domu k domu a koledovali. Dostávali ořechy, peníze, vajíčka, děvčata syrová a kluci vařená.
„Smrt nesem ze vsi,
nový líto do vsi:
buďte páni veselí,
s červenými vejci,
s žlutými mazanci.
Jakej je to mazanec,
bez koření, bez vajec.
Buďte páni veselí,
na tu smrtnou neděli:
smrt jsme Vám odnesli,
nové léto přinesli.
Vítej líto líbezné,
obilíčko zelené!“
„Neseme smrť ze vsi,
Velikú noc do vsi,
Pěknú, pěknú, pěknú přebělenú.“
„…smrtná neděle,
kdes tak dlouho byla?
U studýnky, u rubínky
ruce jsem si myla.
Šátečkem lístečkem
jsem je utírala…“
